Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

V dubnu před třemi lety vydalo ministerstvo obrany prvních 23 osvědčení účastníkům třetího odboje, z toho tři in memoriam. Stalo se tak pět měsíců ode dne, kdy začali lidé o tento status žádat. Dnes již máme úředně ověřených bojovníků téměř devět set, přesto se stále najde někdo, kdo zpochybňuje odvahu lidí, kteří neváhali čelit komunistické totalitě.

Jako nejčastější argument se uvádí, že tu žádný třetí odboj nebyl, protože nešlo o ozbrojené vystoupení a neprobíhal válečný konflikt. Nevědomky tak dotyční odsuzují i příslušníky domácího odboje první či druhé světové války, kteří nasazovali svůj život beze zbraně. Předávali zpravodajské zprávy do zahraničí, šířili protinacistické tiskoviny, sdružovali se v odbojových skupinách či ukrývali odbojáře.

Přesně takové aktivity se objevují ve spisech žadatelů o vydání osvědčení o třetím odboji, akorát byly zaměřené proti totalitě komunistické. Také za ně hrozil trest smrti, vězení či pracovní tábory. Ale mezi žádostmi nechybí ani ten ozbrojený odboj nebo alespoň pokus o něj. A že nakonec konflikt mezi Západem a Východem nevypukl, přece činnost těchto odbojářů nesnižuje. Nebo snad máme odsoudit třetí odboj jen proto, že neměl v čele jasného vůdce, jakým byl Tomáš Garrigue Masaryk či Edvard Beneš? Přece i v prvním a druhém odboji to byli právě obyčejní lidé, legionáři, skauti, kteří skutečně nasazovali své životy. Ostatně s vydáváním osvědčení pro tyto příslušníky druhého odboje či pro politické vězně perzekvované nacisty, ale i s vydáváním potvrzení pro příslušníky PTP má ministerstvo obrany dlouholeté zkušenosti.

Svoboda není zadarmo

Je nutno zmínit, že zákon č. 262/2011 Sb. se jmenuje o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Nejde v něm tedy jen o odboj, ale také o vyjádření aktivního odporu proti komunistům. Jeho smyslem bylo ocenit odvahu lidí, kteří se nechtěli smířit s komunistickou mocí. Ukázat dnešní mladé generaci, že si stát cení morálně silných lidí a že svoboda a demokracie není zadarmo.

Souhlasit se snad dá pouze s argumentací, že prokazování odboje a odporu proti komunismu je někdy složité. Historie ale nemá a ani nemůže mít jediný správný výklad. Historie je dějem událostí a jejích aktérů v čase a málokdy je černobílá. Žádný jednotlivec ani instituce tak nemůže mít při jejím posuzování a výkladu patent na pravdu, i když se nás o opaku mnozí kritici procesu vydávání osvědčení snaží vehementně přesvědčit. I proto zákonodárci svěřili tento úkol nejen ministerstvu obrany, ale též Archivu bezpečnostních složek, Ústavu pro studium totalitních režimů a dalším institucím. Posuzování žádostí o třetím odboji tak je kolektivním rozhodnutím – historiků, archivářů a dalších odborníků, kteří jsou zárukou co možná nejobjektivnějšího rozhodnutí. Zároveň nesmí jít o proces zdlouhavý, aby se žadatelé morálního uznání dočkali pokud možno za svého života. V tomto smyslu jsem proto přijal řadu opatření na odboru pro válečné veterány, který žádosti posuzuje.

Jednoznačně se hlásím k potřebě vzdávat úctu národním hrdinům, bojovnicím a bojovníkům za svobodu a demokracii v naší vlasti. Jsem přesvědčen, že více než kdy dříve dnes potřebujeme vzory pro naši současnost i budoucnost.

Martin Stropnický, ministr obrany ČR Lidové noviny 6.5.2015

---

● Odboj třetí, protikomunistický
● Příběhy třetího odboje
● Protikomunistický odboj
● Třetí odboj - ČSR v letech 1948-1953
● Nebojovali švestkovými knedlíky
● Po stopách třetího odboje
● Volavčí sítě - Po stopách třetího odboje
● Balony svobody
● Odkaz
● Příliš pozdě zemřít mladý
● Světy disentu
● Neznámí hrdinové - řekli ďáblovi ne
● Přísahali republice - vojáci v 3. odboji
● Jsou tři kategorie: odboj, odpor a disent
● Studená válka
● Železná opona
● Horší než doba války…
● Za co, soudruzi, za co?
● Tři muži proti totalitě
● Ženy v třetím odboji