Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

My, níže podepsaní, jednotlivci i zástupci organizací, novináři, historici, dokumentaristé, lidé mnoha různých povolání, profesí, názorů a postojů, občané ČR, vyjadřujeme vážné znepokojení nad návrhem Nejvyššího soudu ČR zrušit část zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a to v §37, článek 11. Návrh podal Nejvyšší soud ČR k Ústavnímu soudu ČR dne 4. března 2014.

Tato část zákona dává svobodu, ale také odpovědnost každému badateli v této zemi, který zkoumá 20. století. Díky této části zákona můžeme nahlížet v českých archivech do dokumentů vzniklých před 1. lednem 1990 a pocházejících z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, jakož i mimořádných lidových soudů, Státního soudu, Národního soudu a společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě, na archiválie vzniklé z činnosti orgánů německé okupační správy na území odstoupeném Říši i v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1938 až 1945.

My, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že zrušením této části zákona dojde k velmi problematické situaci s vážnými společenskými následky. Zásadním způsobem se omezí přístup k nenahraditelnému historickému pramenu při zkoumání období nacistické okupace a komunistického režimu ve 20. století. Obáváme se omezení vědecké a novinářské svobody. Nesouhlasíme, aby o zpřístupnění archivní dokumentace rozhodovaly osoby, kterých se archiválie týkají. Taková situace by nastala právě zrušením článku 11 zmíněného zákona.

Domníváme se, že každý občan této země je dostatečně chráněn zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, občanským zákoníkem, Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou základních práv a svobod. Pakliže by bylo jeho právo historickým výzkumem v archivech narušeno, má občan mnoho možností, jak se bránit, a to i před soudem. Ústavní ani mezinárodní právo nenutí ČR omezit badatelskou, dokumentaristickou, vědeckou či novinářskou práci týkající se výzkumu totalitních režimů, která přirozeně čerpá i z archivů. Právě svobodný přístup k archivům zamezuje pomluvám, dezinformacím, ideologické propagandě, zkreslování minulosti a chrání občany ČR před poškozením dobrého jména.

Evropská unie v žádné své směrnici nenařizuje členským zemím, jak mají zpřístupňovat archivní dokumenty o totalitních režimech 20. století. Každá země EU postupuje svými zákony. Není pravda, že ČR je jedinou zemí EU, kde lze svobodně zkoumat archiválie z provenience nacistických a komunistických úřadů. ČR se zákonem 499/2004 zvláště §37, čl. 11 řadí mezi vyspělé země demokratické Evropy, které jsou otevřené složitému a dlouhodobému společenskému procesu „vyrovnávání se s minulostí“. Takový proces vzniká kromě jiného prostřednictvím výpovědí pamětníků a svobodnou analýzou archivních dokumentů. Tento společenský proces má, podle nás, podstatné dopady na současné i budoucí generace.

Post Bellum

Na svém 8. jednání 29. května 2014 přijala Rada ÚSTR všemi šesti hlasy toto usnesení: „Rada Ústavu pro studium totalitních režimů je velmi znepokojena nebezpečím paralyzování historického zkoumání období let 1938-1989, ke kterému by došlo zrušením ustanovení §37 odst. 11 zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví, které umožnuje zcela svobodně zpřístupňovat důležité archiválie vzniklé před datem 1. 1. 1990.
Česká republika má jednu z nejliberálnějších úprav zpřístupňování archivních dokumentů, což umožňuje svobodné zkoumání a poznávání naší nedávné minulosti.
Ústavní soud v současné době posuzuje na návrh Nejvyššího soudu ústavnost zmíněné části zákona o archivnictví; v případě zrušení tohoto ustanovení by došlo k zásadnímu ochromení historického bádání.
V případě zrušení zmiňovaného ustanovení bude Rada ÚSTR vyzývat zákonodárce k hledání ústavně konformní cesty, která znovu umožní obnovit dosavadní liberální přístup k veškerým archiváliím.“

aktuality ÚSTR 29.5.2014