Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Volba prezidenta je zbytečná. Havel s Klausem, tedy Pružinským, Pražský hrad a postavení hlavy státu zcela zdiskreditovali. Pokračovat v tom není nezbytně nutné. Fischer, Zeman, Švejnar, Schwarzenberg, Bobošíková. "Ne, ne, ne! To je hrůza," kroutí hlavou sestra bratří Mašínů Zdena. I když si myslí, že prezidentská volba je šaškárna, nakonec jedno jméno přeci jen padne. Na Hradě by podle ní měla usednout předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

Na post českého prezidenta je Zdena Mašínová opravdu vysazená a dává to dost rázně najevo. Když jí ParlamentníListy.cz vyjmenovaly jednotlivé prezidentské kandidáty, tvářila se, jako kdyby žvýkala šťovík. Statistik Jan Fischer, prognostik Miloš Zeman, ekonom Jan Švejnar, kníže Karel Schwarzenberg a další. "Proboha ne," řekla vždycky. Ostatně volba prezidenta je pro ni šaškárnou.

Šaškárny se nezúčastním

Přímá nebo nepřímá volba prezidenta? To sestru vůdců odbojové skupiny bratří Mašínů Zdenu vůbec nevzrušuje. "I když bude přímá, stejně se jí nezúčastním. Podle mě je to šaškárna. Česko má obrovský problém, že zde chybí mravní autority a vzory. Možná kněz Tomáš Halík je takovou osobností, jinak nikdo," sdělila ParlamentnímListům.cz. Avšak po chvilce licitování dodala, že by jí na Hradě nevadila snad jen předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. "Té by se dalo důvěřovat. A není to o tom, že je ženská. Lidi podle pohlaví nerozděluji. Posuzuji je podle osobního života. Když se v něm chovají slušně, lze jim nejspíš věřit," dodala.

Ostatně funkce českého prezidenta je podle ní za posledních pětasedmdesát let zcela zprofanovaná. "O éře totality ani nemluvím, ale ani po ní se toho až tak moc nezměnilo. Ani první republika nebyla tak ideální, jak si jí většina maluje. Ale byl to celkem zdárný, i když dost krátký, pokus o organizaci slušné společnosti. Vše totiž stojí a padá na jedincích," zdůraznila s tím, že ani zesnulý exprezident Václav Havel, ani současná hlava země Václav Klaus nebyli nikdy vzorem etiky a slušnosti. Jak sama přiznává, lidem dnes vůbec nevěří a je velmi negativní.

Žádný Klaus, ale Pružinský

Současnému prezidentovi Václavu Klausovi neřekne jinak, než Pružinský. "Vůbec nás neměli brát do Evropské unie, vždyť na to nemáme. Teď jim ji slibně rozkládáme a Pružinský na Hradě tomu dává korunu," zmínila starší dáma. K přezdívce Klause jen sdělila, že pochází z rodiny důstojníka a odbojáře, takže vždy věděla, jak si sehnat pravdivé a důležité informace anebo ty oficiální zbavit zcela nedůležitého balastu. ParlamentnímListům.cz předala článek, v němž Jan Šinágl píše o tom, že je prezident Václav Klaus zahalen mnoha tajemstvími.

V článku je zmiňováno, že rodina Václava Klause pochází z Haliče a změnila si ve vhodnou dobu jméno z Pružinskyj na Klaus. Jde prý o komunistickou rodinu a ze stejného zázemí pochází i jeho manželka Livie. "Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale jeho žádost byla vždy zamítnuta. Byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. Po prominentní VŠE v Praze nastoupil aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV, což bylo určeno nejvybranějším komunistickým nebo špionážním kádrům takzvané vědecko – technické rozvědky, řízené přímo ruskými tajnými službami KGB nebo GRU," zní některé pasáže. V dalších odstavcích se navíc píše, že Klaus byl v roce 1962 naverbován tajnou služnou a jako agent horlivě působil proti reformním silám a disidentům.

Havel získal Barrandov neoprávněně

Drsnými odsudky nešetří ani u zesnulého exprezidenta Václava Havla. Při tom zmiňuje knihu Bouře, která v Česku existuje jen v několika výtiscích a šíří se mezi lidmi v xeroxovaných kopiích. Napsal ji Čechoameričan Paul Polansky. "Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů. Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji," řekl kdysi o knize vydavatel Fedor Gál. Na její zadní straně se však píše, že se román nachází na pomezí dokumentu a fikce.

Jako jedna z mála o knize napsala roku 2003 novinářka Tereza Spencerová. Ta z ní cituje drsné pasáže o tom, jak rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. "Potíže s pracovní silou v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem," uvádí se mimo jiné v další citaci.

Osud drsné knihy

Ostatně osud drsné knihy je zahalen tajemstvím. Spencerová v článku píše, že krátce po vydání jejího českého překladu praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad zničila. Pojišťovna škodu zaplatila. Knihy, která vyšla v roce 1999, zůstalo pár výtisků a Paul Polansky tehdy odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor. Nicméně Zdena Mašínová má jednu oxeroxovanou kopii a věří v ní popisovaným událostem. Přestože se v knize Bouře jedná o rodiče významných českých politiků, Mašínová tvrdí, že se jak Václav Havel, tak i Karel Schwarzenberg měli zachovat rovně a nezamlčovat rodinné kostlivce ve skříni. Navíc jim podle ní v restitucích neměl být vrácen žádný majetek, protože spadal pod Benešovy dekrety. I proto oba státníky neuznává.

Jan Rychetský, Parlamentní listy 7.4.2012

VIDEO: rozhovor se Zdenou Mašínovou

---

Film Martina Vadase "Proti komunismu se zbraní v ruce" je možno stáhnout ZDE.

---

Polský historik: Mašínové byli hrdinové. Místo kecání v hospodě aspoň jednali

Polský spisovatel a historik Mariusz Surosz poskytl redakci ParlamentníchListů.cz exkluzivní rozhovor. Hovoří o něm nejen o vyrovnání se s komunistickou minulostí, které podle něho Češi zvládli lépe než Poláci, ale i o hrdinských činech bratrů Mašínů nebo exprezidentu Václavu Havlovi.

Kromě spisovatele jste i historik, zajímáte se o vývoj Česka i Polska. Dějiny 20. století v ČR i Polsku byly podobné – socialismus atd. V ČR se od 90. let táhnou diskuze o možnosti pozastavit činnost KSČM. Jak se na tyto snahy díváte? Jak jste se s komunistickou minulostí vypořádali v Polsku?
* Myslím, že dost nešťastně. Polská komunistická strana se přejmenovala, jeden den ti lidé byli komunisté, druhý den sociální demokraté. V Polsku jsme neudělali to, že jiné strany s komunisty nemluví. U vás za 20 let nebyli komunisté ve vládě. Podívejte se, co se stalo v Polsku. Nejhorší nebylo to, že ve volbách byl volen Alexandr Kvasnievski, mnoho let mladý komunista, který moc dobře v komunistické straně fungoval. Když rozhodl, že bude kandidovat ve volbách, říkalo se, že byl vždycky sociální demokrat. Hranice mezi lidmi, kteří bojovali o demokracii a lidmi, kteří se dobře cítili v minulém režimu, se stala mlhavou. Mravní odpovědnost zahynula. To je nejdůležitější rozdíl v dějinách Česka a Polska v posledních 20 letech.

Byli tedy Češi schopni se se socialistickou minulostí vyrovnat lépe?
* Nevím, jestli lépe, ale jinak. V Polsku se komunisté stali třeba majiteli podniků a dalších společností. V současnosti jsou to právě oni, kdo má největší zájem na tom, aby se současná situace udržela. Právě oni nám říkají, že je volné podnikání, svoboda slova a tak dále. Mají se dobře, mají podniky, banky, peníze... Ty první léta po revoluci právě polští komunisté podporovali tu změnu systému. Současní mladí lidé ale v Polsku nemají, kde by našli sociální hodnoty, které hledají. Také proto ročně odchází do zahraničí dva miliony Poláků do Německa, Španělska a podobně. Česko rozhodně tak velké emigrace nemá. Česko je v jiné situaci, myslím, že jste měli štěstí, že jste měli osobnost jakou byl Václav Havel. Poláci říkají, že Česko je šťastná země, ale žije se tu těžko.

Ještě k tomu zákazu komunistů – je vůbec šťastná myšlenka pozastavit činnost této strany?
* Myslím, že v Polsku jsme to měli udělat. V Česku sice strana funguje, ale je tu jiný problém, my ani vy nemáme to, čemu se říká politická elita. Vláda pro lidi neznamená hodnotu, vláda je vliv, peníze, popularita. To je problém. Když nemáte elitu, nemáte garance, že když bude těžká situace, že politici z vlády budou hovořit k lidu. A zákaz? Můžeme souhlasit s tím, že komunistická strana bude fungovat. Ale je to stejné, jako kdybychom souhlasili s tím, že může fungovat nacistická strana. Určitě je místo pro sociální demokracii, ale ne pro komunisty.

Teď, když čteme o jedné korupční aféře za druhou, musíme se ptát, je to cena za demokracii? Stojí to za to, nebo ne? Já myslím, že ano. Nejsme už v tom komunistickém táboře. Není zákaz knih, filmů, můžeme cestovat. Svoboda je to nejdůležitější, co máme. Když nemáme politické elity, musíme vědět, že lidé, které posíláme do vlády, jsou určitým způsobem zkorumpovatelní. To je politická daň. Když máte peníze, můžete všechno.

Jak se díváte na výhrady některých Čechů, že za komunismu jim bylo lépe? Měli nejrůznější sociální i jiné jistoty...
* Hovořil jsem s lidmi, kteří přežili válku. Říkali, že to byla krásná doba, já se divil, jak je to možné. Jejich argument byl, že proto, že byli mladší. Stejně lidé mluví o komunistickém režimu. Nejdůležitější je pro průměrného člověka, aby měl práci a klid. Za komunismu lidé měli byty, práci. Teď v Praze byt stojí 3,4 miliony, na to mladý člověk, který vydělává 20 tisíc korun, prostě nemá.

Jste historik, jak hodnotíte čin bratří Mašínů, kteří se v 50. letech prostříleli na Západ?
* Pro mě to jsou hrdinové, protože byli schopni utéct. Kdyby měli právo na svobodu a svobodný život, nikdy by ty lidi, které postřelili na útěku, nezabili. Kdyby jim vláda dovolila, co chtěli, žít jako svobodní lidé, nic by se nestalo, oni jen bojovali za svobodu, za to, co jim patřilo. Když jim to komunistická vláda nedala, tak bojovali.

Neměli podle Vás jinou, méně brutální možnost, jak bojovat?
* Co měli dělat? Kecat v hospodě o tom, jak se v Československu špatně vládne? Nebo měli být udavači? Jak by asi skončili? Vzpomeňme na generála Píku, Miladu Horákovou...Mašíni nemohli bojovat jinak.

Co třeba účast v doámcím odboji?
* Když v Osvětimi někdo utekl, nacisté za trest zabili pro výstrahu x dalších. Komunisté byli podobní. Když vláda potlačuje lidská práva, není to vláda. V komunistických zemích toto právo nefungovalo.

Přejděme k nedávné historii. Jsou to dva roky od katastrofy ve Smolensku, kde zahynula téměř celá polská politická elita. Jak se s katastrofou Poláci vyrovnali?
* Smolensk dosud Poláky dělí na dva tábory. V této souvislosti si pokládám mnoho otázek, je tam nějaké tajemství, i to, co stálo v největších novinách, něco skrývalo. Potřebujeme ještě mnoho vysvětlení. Například Rusové nám ani během těch dvou let nedali ani to letadlo, udělali z toho propagandu. Každý, kdo se ptal, co se stalo, byl považován za blázna. Vláda říkala, že vše je vysvětlevné. Ale tak to není. Vznikl i dokumentární film, ale polská televize ho neodvysílala. Přístup ke katastrofě by se dal vystihnout jako legendární heslo: Král mrtev, ať žije král.

Jak hodnotíte českou „rebelii“ v souvislosti s paktem o rozpočtové odpovědnosti EU?
* Češi jsou z 80 % svázáni s Evropskou unií. Nevím, proč tohle dělají. Aby měli větší popularitu? Nevím. Rozhodně ale moc nemyslí na budoucnosti. Největší problém je, že čestí politici neví, co chtějí. Myslí jen na příští volby. Možná jen kníže, pan Schwarzeberg, ví přesně, co chce. Ostatní jen kecají.

Jak hodnotíte osobu Václava Havla, zmínil jste, že Češi měli velké štěstí, že měli takovouto osobnost.. Připadalo Vám opulentní rozloučení se zesnulým exprezidentem adekvátní, nebo přehnané?
* Pro Čechy to bylo skutečné královské rozloučení. Jejich problém ale je, že všichni chtějí věřit, že smrtí život nekončí, ale nesouhlasí s těmi, kteří tento názor vyjadřují skrz církev. Ale desetitisíce Čechů táhnoucí se Prahou byly, myslím, hezkým způsobem rozloučení. Byl jsem na jedné bohoslužbě, kterou navštívili i lidé, kteří evidentně nic podobného v životě nenavštívili – měli ruce v kapse, čepice, nevěděli, jak se chovat. Ale chtěli vzdát hold Václavu Havlovi.

Kdo je Mariusz Surosz:

Vystudoval historii a filosofii. Bydlíl v Krakově. Od 2011 roku bydlí v Praze. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval také jako tiskový mluvčí ve společnosti MKS Cracovia.
Texty přispívá do periodik včetně Polského deníku, Gazety Wyborcza, polského Newsweeku, Politiky nebo Tygodniku Powszechnym. Pokládá se za čechofila.

Jana Šulcová, Parlamentní listy 29.3.2012