Plná verze rozhovoru Eva Rokytové s Vladimírem Hučínem pro Konzervativní listy, kde z technických důvodů byl rozhovor nepatrně zkrácen.
Vladimír Hučín kvůli svému boji proti totalitě skončil za minulého režimu několikrát ve vězení, po revoluci se tam ale ocitl zas. Deset let byl důstojníkem BIS, kde se věnoval problematice extremismu, avšak byl odtud odejit. V listopadu 2005 byl soudem zproštěn ve všech bodech obžaloby. Opakovaně a neustále upozorňuje na nebezpečí vlivu komunistů a na jejich aktivity v naší zemi a usiluje o pozastavení KSČM. Na otázku, kde bere sílu k těm neustálým bojům s nespravedlnostmi v této zemi, odpovídá, že je to o motivaci, ale že někdy mu nic jiného nezbývá, neboť není ani kam ustupovat. V exkluzivním rozhovoru nám však prozradil i něco ze svého soukromí...
Vstoupil jste do nového roku s nějakými předsevzetími?
* Ano, například s tím, že už musím dokončit rekonstrukci domu, který částečně zchátral v důsledku mého věznění a letitých soudních procesů, kdy prostě na opravy nebyl čas.
Udělal jste si i soukromou rekapitulaci loňského roku?
* Nějaké zásadní rekapitulace jsem zatím nečinil. Hodně se vše bude odvíjet od politického vývoje.
Na den, kdy jste byl soudem zproštěn ve všech sedmi bodech obžaloby, asi nikdy nezapomenete....
* Jistě: byl to listopad 2005, ale potom následovaly pokusy o zpochybnění zproštění obvinění, neboť celý ten komplot sahal do nejvyšších pater politické garnitury.
Je asi zbytečné se ptát, jakou částkou jste byl následně odškodněn, neboť morální újmu přece nelze zaplatit ničím.
* To je pravda, ale ten následný soudní proces o odškodění mne obohatil o zkušenost a ukázal, čeho všeho jsou schopni na Ministerstvu spravedlnosti ČR, jen aby se vyhnuli odpovědnosti.
Za minulého režimu skončil hned několikrát ve vězení - po revoluci jste se tam ocitl opět. Dá se vůbec říct, kdy to tam bylo horší?
* Tak například vazební vyšetřování na StB v Ostravě bylo prováděno násilnými metodami a pobyt v Minkovickém koncentračním táboře byl boj o přežití. Ale já jsem do toho šel s tím, že to tak může dopadnout a že se mnou nebudou malovat. Ovšem to zatčení v roce 2001 a uvěznění pro mne bylo hodně hořkým poznáním, neboť se na tom podíleli bývalí členové KSČ, SNB a StB - ruku v ruce s disidenty, kteří se potřebovali udržet u svých trafik.
...Kdesi u soudu bylo řečeno, že někdy v roce 2001 vás dozorci přinutili dělat kliky až do vašeho úplného omdlení....
* Tak to nebylo. Já na cele - pokud to šlo - tvrdě posiloval a kliky jsem dělal každý den. Mnohdy jsem byl za to kázeňsky řešen, neboť to brali jako přípravu na útěk.
Mimochodem: bylo by možná zajímavé vědět, co si myslíte o kauze Kajínek?
* Ten den, kdy z Mírova utekl Jiří Kajínek, jsem ještě "dožíval" na BIS Olomouc, ale už jsem věděl, že mne sledují a že je v zájmu ČSSD - a několika vlivných chartistů - se mne zbavit. Když se na poradě o útěku hovořilo, tak jsem s nadsázkou prohlásil, že bychom ho měli získat pro BIS. Všichni ztuhli. Krátce po této poradě jsem mluvil s jistým pracovníkem BIS z teritoria Plzeň a ten mi řekl, že od počátku byla na Kajínka ušita bouda, protože se Jandy potřebovali zbavit. Kajínek si prý svými aktivitami o problémy koledoval sám a že to celé pěkně smrdí.
Přátelíte se se sestrou bratří Mašínů, kteří vedli v 50. letech minulého století ozbrojený boj s komunistickým režimem. Viděl jste se s nimi někdy osobně?
* S Josefem jsem se setkal v Bratislavě a se Ctiradem jsem si několikrát telefonoval. Paní Zdeňce Mašínové jsem věnoval vydání knihy "Není to o mně, ale o nás", a to za její podporu a snahu o mé osvobození.
Se členem jejich skupiny - Milanem Paumerem - jste se často navštěvovali: jaké životní zkušenosti vám předal?
* Předávali jsme si zkušenosti vzájemně. Byly to většinou aktivity z různých bojových zkušeností technického rázu, ale také z oblasti prověřování osob.
Kdyby vám někdo měsíc po revoluci řekl, že za 23 let se tu budou komunisté stále podílet na moci - věřil byste mu?
* Ano, věřil. Já byl obavou z tohoto jevu znám už od svého působení v FBIS a dokonce jsem byl v roce 2001 - když jsem upozorňoval na nebezpečí vlivu komunistů a na jejich aktivity - stíhán za šíření poplašné zprávy.
Karel Kryl mě ale o jejich dalším vlivu - v rozhovoru v prosinci 1989 - ujistil. Byl tak nadčasový, nebo tolik v obraze?
* Měl zřejmě jistou předvídavost.
Atmosféra v zemi není, bohužel, nikterak příznivá ani s nastávajícím novým rokem. Mám zato, že naše společnost - jejíž právo v podstatě degeneruje v něco nepřehledného - už ztrácí funkci ochrany občanů před vládnoucími vrstvami... a možná ohrožuje samotné základy společnosti. Vidíte v tomto nějaké nebezpečí a dokáže z této situace ČR a Evropa jednou vybruslit bez nástupu nějaké nové totality?
* Budoucnost nevidím růžově. Skoro by se mi chtělo říct, že pokud je dlouho mír, tak to končí nejrůznějšími formami degenerace. Boj za vyšší princip mravní je pěkná věc, ale k prosazení těchto cílů zde nejsou osobnosti. A mládež k těmto cílům. není vedena.
Deset let jste byl důstojníkem BIS, kde jste se věnoval problematice extremismu. Společnost pro nacistický/fašistický extremismus přijala nálepku vytvořenou levicí, že jde o "pravicový extremismus". Přitom ale prakticky všechny programové rysy ukazují, že i nacismus a fašismus byly ultralevicové ideologie: silný stát, kolektivismus, nenávist k volnému trhu, potlačování svobody jednotlivce, snaha o maximální státní zasahování do života, regulace cen, plánování ekonomiky, vyvlastňování apod. Jaký je váš názor na tuto nelogičnost?
* V roce 1999 se u budovy BIS v Olomouci shromáždili stoupenci nacionalismu a rasismu, spolu s mladými komunisty - vedenými bývalým důstojníkem StB Ludvíkem Zifčákem. Toto mediálně zdokumentované společenství zde požadovalo mé propuštění z BIS a zatčení. Zde bylo možno na praktické ukázce dokázat, jak mají tyto mnohdy diametrálně prezentované ideologie k sobě blízko. Už v názvu NSDAP je socialismus. Komunistický režim zde po řadu desetiletí vládl, zakořenil se a jeho nebezpečí pro demokratickou společnost je těmi, kteří na něm postavili svoji kariéru, účelově bagatelizováno. Ukáže se to, jak to dopadne s pozastavením KSČM.
A proč je naše společnost méně ostražitá k levicovému extremismu než nacionalistickému, když ten první má celosvětově na svědomí dokonce víc obětí? Stačí si představit, jakou reakci veřejnosti vyvolá, když někdo mává vlajkou nacistického režimu.... a když totéž udělá s vlajkou komunistickou, téměř nikdo si toho nevšimne.
* Drtivá většina občanů, co komunismus zažila, si zvykla na kolaboraci s komunistickým režimem. Tento zločinný politický systém tu byl celá desetiletí. Přirovnal bych to tak trochu k Stockholmskému syndromu. Tak například - každý, kdo chtěl dosáhnout nějakého vyššího vzdělání se musel angažovat v kolaborantských organizacích typu SSM, SČSP - a navíc dnes ani není komu žalovat, neboť na vedoucích místech justice, státního zastupitelství a bezpečnostního aparátu jsou v mnoha případech ti, kteří na kolaboraci s komunistickým režimem postavili kariéru. A také školství se komunistickým zločinům nevěnuje s patřičnou náležitostí.
Moje kamarádka, která se sem nedávno vrátila z dlouholeté emigrace, se mě zeptala, jestli to myslím vážně, že tu dosud není komunistická strana pozastavena? Jak byste jí to vysvětlil?
* Vaší kamarádce by bylo třeba asi pracně vysvětlovat, že se na tom podepsaly i takové autority, jakou byl Václav Havel. Ovšem teď, poměrně krátce po jeho pohřbu, to znamená jako mluvit o provaze v domě oběšencově. Pokud si vzpomenete, tak jí doporučte knihu "Není to o mně, ale o nás". Já se v této knize tomuto problému obsáhle věnuji, a to z pohledu nejen politického vězně, ale i z pohledu zpravodajského důstojníka, který na této problematice téměř deset let pracoval. Zde musím upozornit, že naše tajná služba selhává, v několika případech kryje trestnou činnost KSČM, a to byl také jeden z hlavních důvodů, proč se můj soudní proces konal s vyloučením veřejnosti.
Kdybyste někdy dostal nabídku se na BIS vrátit, váhal byste dlouho?
* Hodně bych váhal a musel bych se přesvědčit, že už tam nejsou ti zločinci, kteří připravili a podíleli se na mém odstranění z BIS, zatčení a uvěznění. Ti jsou doposud na nejvyšších místech - viz ředitel BIS Jiří Lang, který byl instalován za vlády ČSSD a je tam doposud!
Uvědomil jste si někdy, že lidé, kvůli kterým jste se někdy angažoval, vám za to ani nestáli?
* Uvědomil.
Mnoho lidí se k vám určitě pokouší vlísat se do přízně za účelem vlastního zviditelnění. Detekujete - jako bývalý důstojník tajných služeb - takové parazity včas?
* Jistě, takové zkušenosti mám a snažím se takové jevy eliminovat, ale někdy to zjistím, až když už je pozdě.
Prozraďte: kde berete sílu k těm neustálým bojům s nespravedlnostmi v této zemi?
* Tak je to o motivaci, ale někdy mi nic jiného nezbývá, neboť není ani kam ustupovat.
Nepřipadáte si někdy ve svém počínání jako rytíř don Quijote de la Mancha?
* Ano, měl jsem takové pocity.
Nezvažoval jste někdy odchod do zahraničí?
* Snad jednou - někdy po svém prvním odsouzení v letech 1971-1972.
Někteří lidé vás vidí jako asketického nerudu ... druzí ve vás zas cítí křehkou, lehce zranitelnou duši. Je těžké hodnotit sám sebe, ale přesto...
* Snažím se udržovat v kondici a řídím se rčením "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Určitě ale nejsem z kamene.
Být tak trochu tajemný – přitahuje... a známí muži vzbuzují obdiv žen. Upřímně: jak se s tím vypořádáváte? Jen mi neříkejte, že vám to nelichotí!
* Moje aktivity mohou vzbuzovat - a v některých případech i vzbudily - jistý zájem, ale z racionálního hlediska jistě nemůže být pro ženy moc pozitivního na tom, že mne již tolikrát uvěznili, a to dokonce i v době, kdy komunistický režim byl poražen (ale nebyl doražen). Docela výstižně mne zcela nedávno ve svém rozhovoru v časopise Týden vyhodnotila má dcera Michaela, která se nesmířila s tím, že pro mne byl protikomunistický odboj na prvním místě.
Ta slova vám spíš lichotila, anebo vás ta výčitka zamrzela?
* Vyjádření mé dcery mne nemrzelo, ani nepotěšilo. Ano, pro mne byl protikomunistický odboj prioritou a ona řekla pravdu.
Prý máte zdědit jistý podíl v podniku Kazeto. Kolik vám po té zprávě přibylo nových kamarádů? Vlastně, pardon, závistivců?
* Ano, zdědil jsem část továrny Kazeto po Karlu Zejdovi a řadu dalších věcí, ale jelikož se zde jedná i o lukrativní pozemky, jsou činěny účelové pokusy o zpochybnění závěti. Vše bude rozhodovat Krajský soud v Ostravě. Jistě, lidé motivováni závistí se ukázali ihned po pohřbu majitele továrny.
Jak si užíváte malou vnučku Terezku?
* Dcera nebydlí v Přerově a vnučku, která se má k světu, vídám pouze při jejích návštěvách; a při tom si uvědomuji, jak ten čas letí.
Škoda, že se vám nenarodil vnuk, anebo syn. Komu jednou předáte mužsky nabyté zkušenosti?
* Ale i vnučka může jednou využít mých těžce nabytých zkušeností. Já bych ale raději, kdyby těch zkušeností už nebylo třeba.
Vaše maminka, která s vámi sdílela všechny vaše strasti, by z pravnučky měla také zajisté radost....
* Tak určitě, ale bohužel se toho nedožila. Moje máma, bývalá kantorka, měla radost i z mé dcery Michaely, stále se s ní po dobu ZDŠ učila, což nakonec vyústilo až po vystudování Právnické fakulty v Olomouci.
Posloucháte stále vašeho oblíbeného Jimiho Hendrixe?
* Určitě, a to dost často, hlavně v autě. Zrovna před nedávnem jsem dostal nové CD od kamaráda Angela Giormaniho.
Proč máte rád krkavce?
* Protože je to pták, kterého mnozí lidé neměli rádi.... koneckonců - mě také mnozí nemají rádi, že... Zdržoval se totiž v blízkosti popravišť či v nepřístupných skalách. Je to ale tvor velice inteligentní, napodobuje slova a dělá všelijaké kousky, navíc má výbornou paměť a mnoho dalších přívětivých vlastností. A co je hlavní – dožívá se více než padesáti let! Tedy... když mne třeba zavřou na mnoho let, tak můj Koro to přežije! :-) Také mám mluvícího žako - papouška šedého – Ferdu a labradorku Ejmi. A k tomu ještě po mámě asi třicetiletou korelu. Nutno podotknout, že ten můj zvěřinec mne udržuje hlavně v psychické kondici.
A nebojí se toho krkavce vaše návštěvy?
* Spíš jsou s tím spojeny veselé historky - i když, pravda, jak pro koho. Jednou tady byla nějaká redaktorka a měla na nose piercing. Koro se na ni pořád díval a ona se mě zeptala, proč se na ni pořád tak divně kouká? A já jí odpověděl, že by chtěl ten piercing a že by si ho určitě vzal i s tím nosem. Docela ji to zmrazilo.
Cítíte se momentálně šťastný?
* Celkem se cítím šťastný, ale šťastnější se budu cítit, až tu rekonstrukci domu celou zvládnu.
À propos, váš kamarád, kameraman Martin Vadas, kdesi prohlásil, že jste si schopen na domě udělat všechno sám. Omlouvám se za tu jízlivost: studoval jste snad ve vězeních Urob si sám?
* Tak úplně všechno bych nezvládl. To mě Martin přeceňuje. Od útlého dětství jsem se ale musel podílet na nejrůznějších opravách domu. Máme doma po dědovi dílnu, kde je možné provádět základy devatera řemesel - a já jsem původně vyučen jemným mechanikem. No a táta byl povoláním konstruktér. Zednické práce jsem odkoukal... a to ostatní také. Ovšem třeba na obkladačské práce si raději pozvu odborníka.
V květnu vám bude šedesát. Máte z toho čísla už dnes depresi?
* Tak musím se nad některými věcmi zamýšlet: těch roků, co jsem byl vězněn, je škoda, ale nějak moc si to nepřipouštím. Zrovna dnes večer mám ve své domácí posilovně trénink a uvažuji o změně cviků.
První porevoluční ministr vnitra Čermák mi při rozhovoru v jeho pracovně na dotaz, zdali si je jist, že náš rozhovor není odposlouchávám, odpověděl: „Tady to nikdy nebude rozhovor ve dvou.“ Měl pravdu?
* Shodou okolností jsem s ním byl v té době - tedy v roce 1992 - na dovolené v Řecku a tento jeho názor znám. Ano, měl pravdu.
Děkuji vám za rozhovor.
Eva Rokytová, 13.3.2012
