Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Vážená redakce,

ostře se ohrazuji proti článku Martina Weisse uveřejněnému v Lidových novinách dne 27.1.2011 na titulní straně pod názvem "Minulá válka". Jsem si vědom toho, že rubrika, v níž byl článek uveřejněn, obsahuje názory redaktorů, nicméně i tyto názory musí vycházet z reálných faktů. Pokud Martin Weiss uvádí, že zákaz komunistické strany považuje za největší pseudoproblém české politiky, pak ve skutečnosti je to jen on sám, kdo pseudoproblémy vytváří. Nežli začne publikovat své názory, měl by si novinář zjistit alespoň základní fakta. Pokud by to pan Weiss udělal, zjistil by, že zákaz komunistické strany nikdo nenavrhuje. Podstatou správní žaloby zpracované z iniciativy pana senátora Štětiny a dalších senátorů je snaha donutit KSČM, aby se distancovala od násilí jako součásti své ideologie a do té doby pozastavit její činnost. Čím dříve to KSČM udělá, tím dříve se bude moci opět účastnit na politickém systému. Ani senátor Štětina nechce vylučovat tuto stranu z účasti na české politice. Podle Ústavy ČR se však na politickém systému nemůže účastnit strana, pro kterou je třídní boj a marxisticko-leninské násilí součástí její ideologie. To je totéž, jako by někdo v České republice chtěl založit Fašistickou stranu a tvrdil by, že jeho cílem je jen zajistit práci všem občanům. Toto stanovisko vychází z podstaty bránící se demokracie, která nemůže tolerovat existenci násilí jako součásti ideologie jakékoli politické strany. Princip bránící se demokracie vyzdvihnul ve svém rozsudku ve věci Dělnické strany i Nejvyšší správní soud. Souhlasím s uveřejněním tohoto textu jako reakce na zavádějící článek pana Weisse.

S pozdravem
Girolamo Giormani

Je sympatické, když někdo dává nějakým gestem najevo, že se nehodlá vzdát hodnot, jež považuje za dobré, jen proto, že vyšly z módy – třeba nošením motýlka. Ale když někdo v politice ulpí na řešení včerejších problémů, je to nanic.

Zákaz komunistické strany je spolu s přímou volbou prezidenta hlavním kandidátem na největší pseudoproblém české politiky.

Pokud se to mělo udělat, tak hned v roce 1990. Rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud loni v únoru rozpustil Dělnickou stranu, nastavilo určitou laťku společenské nebezpečnosti, kterou strana musí k zakázání přeskočit. Jde hlavně o způsobilost ohrozit veřejný pořádek a šířit násilí. Komunisté se v naší politice dávno usadili, navzdory odpudivé rétorice je jejich faktickým cílem nikoli násilím svrhávat režim, ale podílet se na politických obchodech v rámci tohoto režimu. Teď je zakazovat znamená bojovat minulou válku.

To, že se komunistická strana hlásí k tomu, k čemu se hlásí, uráží naše morální cítění i památku těch, kteří za komunismu trpěli. Ale je třeba říci, že urážení je součástí politiky.

Martin Weiss Lidové noviny 27.1.2011