Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Foto: Vladimír Hučín při projevu.

Na dvou místech se v pátek vzpomínalo na jednadvacet obětí Přerovského povstání, které byly popraveny 2. května na vojenské střelnici v Olomouci – Lazcích.

Zástupci olomouckého a přerovského magistrátu, skauti a odbojáři se nejprve poklonili u památníku na Lazcích. Další pietní akt se konal o něco později v areálu podniku Kazeto v Přerově, kde je pamětní deska jedné z obětí – Hynka Kokojana.

Vzpomínkového aktu v areálu firmy se letos ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit spolumajitel firmy Kazeto Karel Zejda, který je po návratu z nemocnice upoután na lůžko.

Právě Zejdovi nechali zbudovat v areálu firmy památník, jenž Hynka Kokojana připomíná. Slavnostní proslov tedy místo něj přečetl přerovský disident Vladimír Hučín.

Hynek Kokojan byl spolužákem otce Karla Zejdy, jenž v Přerově založil tradici výroby lepenkových kufrů.

"Už na začátku první světové války narukoval s mým otcem k bývalému Jihlavskému pluku a s ním táhl proti Rusům v Haliči. Zúčastnil se i bojů Šestého Hanáckého pluku u Bachmače v březnu 1918," vzpomněl ve své řeči.

Podle Karla Zejdy pracoval Hynek Kokojan ve firmě Kazeto jako obchodní zástupce.

"Vždy na něj budu vzpomínat. Nikdy neříkal: to neumím, ale vždycky říkal: to jsem ještě nedělal. Z toho by si měli vzít příklad i mladí lidé a nebo ti, kdo marně shánějí práci," poznamenal.

Hynek Kokojan byl jednou z obětí živelného ozbrojeného Přerovského povstání.

"Udal ho K. H. Frankovi jeden z Němců Paul Menzel, kterého Kokojan během Přerovského povstání odzbrojil. Kokojan byl zastřelen druhého května na střelnici na Lazcích ranou do týla, Menzel po válce skončil ve věznici na Mírově," uzavřel.

Petra Poláková-Uvírová, Přerovský deník 1.5.2010

Šestnáctiletý Josef Bryška. Zahynul prvního května 1945 na levém přednádraží. Devatenáctiletý Hynek Smolka. Mechanik firmy Optitechna. Popraven druhého května na střelnici v Olomouci – Lazcích.

Tato dvě jména nejmladších obětí připomínají krvavě potlačené Přerovské povstání, od kterého uplyne v sobotu šedesát pět let. Historickou událost připomíná výstava v Muzeu Komenského v Přerově, která potrvá ještě celý příští týden.

"Spontánní povstání vzniklo v přerovských ulicích na základě mylné informace o konci války, která se začala šířit městem 1. května 1945 v časných ranních hodinách," vylíčil kurátor výstavy Petr Sehnálek z Muzea Komenského v Přerově.

Vysílání zahraničního rozhlasu, kde se mělo mluvit o kapitulaci většího německého uskupení, tehdy lidé zaměnili za mylnou informaci o konci války. Jako první se tato zpráva podle pamětníků objevila ve Ztracené ulici, a potom se šířila dál po městě jako lavina. Všichni jí uvěřili.

Lidé se začali spontánně shromažďovat před radnicí na dnešním náměstí T.G. Masaryka, před budovou tehdejšího okresního úřadu ve Smetanově ulici a na jiných místech.

Dávali najevo radost z konce okupace, zpívala se hymna, likvidovaly německé nápisy a vyvěšovaly československé vlajky.

Němci ale ještě nebyli u konce s dechem a už v odpoledních hodinách začaly v Přerově tvrdé boje.

"Ke střetům s německými vojáky docházelo na různých místech a velmi dramatické byly boje před nádražím," připomněl Sehnálek. Ozbrojené střety si zde vyžádaly minimálně deset lidských životů.

Němci postupně ovládli celé město 2. května a odpoledne vynesli rozsudek nad jednadvaceti zatčenými muži. Odsouzení byli ještě večer převezeni na vojenskou střelnici v Olomouci – Lazcích, kde byli zastřeleni a jejich těla skončila v hromadném hrobě.

Přerovské povstání si vyžádalo jednačtyřicet lidských životů. Sedm lidí padlo při bojích ve městě, deset v přednádraží, tři byli umučeni a nebo utýráni a jednadvacet popraveno. Dvacet lidí utrpělo zranění.

Petra Poláková-Uvírová, Přerovský deník 30.4.2010