Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Přečetl jsem si časopis Svědomí č.2/2010 a zaujal mne v něm článek od Mgr. Františka Rozhoně na str. 19 pod nadpisem "Dva chartisté dál ve při", kde je popisován průběh soudního jednání u Vrchního soudu v Olomouci ve věci mé žaloby na bývalého předsedu stranické organizace KSČ, mluvčího Charty 77 a někdejšího ministra vnitra ČR Ing.Tomáše Hradílka, který mne opakovaně ve sdělovacích prostředcích označil za pachatele bombových útoků, teroristu a největšího gaunera.

Nehodlám se zde rozepisovati o známých okolnostech celého případu, ale na zmíněném článku mne nejvíce zaujalo i to, že panu Mgr. Rozhoňovi nějak uniklo, že se ve věci angažuje samotný prezident Václav Klaus, který dokonce Ing. Tomáše Hradílka podpořil svým osobním dopisem čteným u soudu. Tato dle mého mimořádně skandální a významná okolnost zabrala dosti času soudního líčení a je podezřelé, že unikla pozornosti Mgr.Rozhoně.

Já jsem pochopitelně svoji pozornost u tohoto soudního jednání zaměřoval na samotné soudní jednání a nesledoval jsem, zda u čtení dopisu prezidenta Klause je přítomen Mgr.F.Rozhoň. Byl bych rád, kdyby se někdo našel a sdělil mi, zda Mgr. F.Rozhoň byl či nebyl přítomen i té části soudního jednání, kde byl se souhlasem soudu Ing.T.Hradílkem čten podpůrný dopis prezidenta V.Klause. Mám za to, že pokud byl Mgr.F.Rozhoň přítomen této významné události a do svého článku ji nezahrnul, tak to o něčem vypovídá.

Je pro mne podezřele nápadné, že ve svém článku se Mgr.F.Rozhoň kriticky zmiňuje k osobě senátora Jaromíra Štětiny, ale prostoru k angažovanosti samotného prezidenta v celé věci mu jaksi nezbývá. No snad se celá tato věc nakonec vysvětlí např. tím, že Mgr.F.Rozhoň byl přítomen u nějakého jiného - podobného soudu a z tohoto důvodu nemohl slyšet čtený text dopisu prezidenta V.Klause.

Vladimír Hučín
V Přerově dne 21.března 2010

Psát je riskantnější než páchat zločin.
Pachatelům zla je nutno dokázat skutek i zlý úmysl.
Autorům bývá vyčítáno nejen to co napsali, ale i to, že něco nenapsali – a neplatí žádná promlčecí doba.
Z knihy Josefa Škrábka ‘Včerejší strach’

1. 2. 2010 se u Vrchního soudu v Olomouci znovu soudili chartisté V. Hučín a T. Hradílek. Napsal jsem o tom na server svedomi.cz. Ten článek Milo Komínek zařadil i druhého letošního čísla časopisu Svědomí a to se kolem dvacátého února dostalo k čtenářům. Zhruba o měsíc později na článek reagoval noční mail z adresy vladimir.hucin@seznam.cz podepsaný "Vladimír Hučín". Mail mě trochu potěšil - v době kdy se trestá za slova vyřčená, propírá především, co není v článku napsáno. Mimo jiné "podezřelé vynechání informace o Václavu Klausovi", což prý podle V. Hučína "o něčem vypovídá". Přestože mě V. Hučín v budově soudu oslovil, v mailu hraje hru, že neví zda jsem tam byl, protože "panu Mgr. Rozhoňovi nějak uniklo, že se ve věci angažuje samotný prezident Václav Klaus, který dokonce Ing. Tomáše Hradílka podpořil svým osobním dopisem čteným u soudu. Tato dle mého mimořádně skandální a významná okolnost zabrala dosti času soudního líčení a je podezřelé, že unikla pozornosti Mgr.Rozhoně."

Nechtěl jsem na mail reagovat, protože podepsaný V. Hučín ho mně neposlal, čili o můj názor nestojí. Protože však mail došel i lidem, kteří s procesy V. Hučína nemají nic společného, plním přání a zveřejňuji svůj pohled na něj.

Ve svém článku jsem zdůraznil především to, co mnou nejvíce otřáslo v soudní síni: Že Hradílkův advokát JUDr. Tomáš Sokol předložil soudu konstrukce vzdálené pravdě, T. Hradílek to ve své řeči odhalil, ale soud to přesto bez připomínek přijal. Zaznamenal jsem i fakt, že V. Hučín si zřejmě průběh sporu před soudem představoval jinak – ne o sporných článcích, ale o osobě žalovaného měl mluvit Stanislav Devátý.

Jiní přítomní před vyhlášením rozsudku debatovali hlavně o krátkém dopisu Václava Klause, o kterém T. Hradílek psal v novinách a který četl v řeči u soudu na potvrzení, že i Václav Klaus sdílí Hradílkův názor na V. Hučína. Dopis byl zjevně napsán dříve než Hučínova žaloba a proto jím Klaus nemohl chtít zasahovat do soudního sporu. Nejde o dopis prezidentský - už úvodní obecné věty, že V. Klaus při průjezdu Lipníkem vždy vzpomíná na pana Hradílka, jsou typické pro osobní dopisy známým (V. Klaus s T. Hradílkem se znají minimálně jako bývalí ministři). Věty zmiňující Klausův názor na V. Hučína najdete na svedomi.cz v záznamu Č. Hofhanzla. Mě vyprovokovaly k úvahám, proč V. Hučín, který se úctyhodným způsobem vzepřel bolševické tyranii a očistil se od sedmi obvinění polistopadových, je stále osobností hodnocenou značně rozporně. Má na tom vinu jen klima ve společnosti, které lze často charakterizovat bolševickým "kdo nejde s námi, je proti nám"? Nebo tomu napomáhá i V. Hučín sám? To je téma spíše pro psychologa, já si na něj zatím netroufl. Soudím však, že psycholog by jistě vycházel i z toho, že při procesu 1. 2. 2010 V. Hučín charakterizoval svou osobu zmínkou o tom, že "chtěl dostat" dnes již zemřelého Davida Pěchu nejen za křivé nařčení, ale i za názory. Podobně jako se u soudu T. Hradílek chlubil podporou celebrity Klause, i na Hučínových stránkách v rubrice Kdo podporuje Vladimíra Hučína najdete celebrity, ne však ty, kteří Hučínovi pomáhali, když mu bylo nejhůř (M. Komínek, P. Cibulka jako pořadatelé demonstrací, Z. Mašínová a J. Bok jako zmocněnci).

V závěru svého článku jsem nadhodil možnost další soudní pře mezi někdejšími bojovníky proti komunistickému bolševismu. Tehdy jsem totiž dostal mail disidenta Petra Cibulky hodnotící Vladimíra Hučína a Jana Šinágla jako "revoluční" komplice senátora Jaromíra Štětiny, usvědčeného spolupracovníka nejenom komunistického Gestapa StB, ale zřejmě i ruské vojenské rozvědky GRU!!! V nočním mailu však podepsaný V. Hučín rozeslal do světa, že ve svém článku já kriticky zmiňuji osobu senátora Štětiny. Připomíná to trik Jana Šinágla, který u Krajského soudu v Brně (neúspěšně) obvinil M. Grebeníčka za slova Ing. Šedivého z KPV. To obojí by jistě také rozebral psycholog a jsem si jist, že by vyšel z toho, že mail s připomínkami k mému článku V. Hučín neposlal mně. Nemohlo mu tedy jít o nápravu toho, co on považuje za můj omyl. Mohlo jít o Hučínův manévr, který klamy Klaus / Rozhoň selhali odvádí pozornost od faktu, že nyní i Hučín sám sobě mocně škodí.

V rozporu se svými proslulými "zásadami" totiž V. Hučín zahájil (Cibulkou zmíněnou) úzkou spolupráci s mocnými lidmi, o jejichž lísání se k normalizaci už bylo popsáno dost papíru (ne mnou). Nestačí ale, že ti noví Hučínovi blízcí už nehorují pro komunismus, ale pro antikomunismus. Staré koně novým kouskům nenaučíš, říká lidová moudrost. Jistě v sobě zahrnuje i poučení, že ten, kdo si zadal s nějakým tyranským režimem, už nikdy nesmí do veřejných funkcí, v nichž má moc nad lidmi.

František Rozhoň, Aktuality www.svedomi.cz 27. 3. 2010