Navigace |
Političtí vězni našli nový důkaz podivné minulosti předsedkyně KavalírovéKonfederace politických vězňů oslavila dvacet let existence a bude si volit vedení. Předsedkyní zřejmě zůstane Naděžda Kavalírová, navzdory sílící kritice z řad obětí totality. Své oponenty vylučuje a její minulost zůstává tajemná. Nový dokument navíc ukazuje, že byla členkou režimních organizací. Nové vedení se bude volit 13. a 14. října v Olomouci. Kromě Kavalírové se o funkci chce ucházet současný místopředseda František Šedivý a bývalý hokejista Augustin Bubník, který v Konfederaci politických vězňů (KPV) patří do "opozičního" tábora. Podobně jako před dvěma lety bude jednání neveřejné, média budou mít na akci vstup zakázán, stejně jako kritici vedení z řad členů. Těm Kavalírová podle jejich vyjádření v rozporu se stanovami pozastavuje členství, nebo je přímo vylučuje. Až dosud na to poukazovalo několik jednotlivců, nyní se ale proti této praxi vzbouřila například celá pražská pobočka KPV č. 15. Funkcionáře ve svém časopise ´Věrni zůstaneme´ tvrdě zkritizovala. Redakce se pokusila získat stanovisko Kavalírové, ale neúspěšně. Telefon zvedla její dcera, která v KPV pracuje jako tajemnice a pravá ruka předsedkyně. "Paní předsedkyně novinářům informace neposkytuje. Není důvod, nezlobte se," řekla iDNES.cz Blanka Matějíčková. Komise: Důvodem vyloučení nemůže být kritika Pozastavení členství Kavalírová poprvé využila u Vladimíra Hučína, bývalého pracovníka BIS. Třebaže ho soud po letech osvobodil, jeho členství v KPV dosud obnoveno nebylo. Stejný osud stihl ty, kteří se Hučína zastali a Kavalírovou kritizovali: Josefa Hejtmánka, Františka Přesličku či příbramského Františka Zahrádku, který se zasloužil například o vybudování památníku Vojna u Příbrami. Toho se vedení zbavilo zvlášť podlým způsobem, vykonstruovaným obviněním, že byl tento známý protikomunistický odbojář komunistou. Plukovník letectva ve výslužbě Josef Hejtmánek je předsedou pobočky KPV v České Lípě. Její členové za ním stojí, dotvrzují, že pro konfederaci pracuje s nasazením, je obětavý a zásadový. Kavalírovou žádali, aby pozastavení členství zrušila. Neúspěšně. Hejtmánka vyloučila pro jistotu úplně. V jeho protestu ho podpořila i Ústřední revizní komise, která v srpnu konstatovala, že předsednictví ani rada KPV nemají oprávnění členy vylučovat, to může jen sněm místní pobočky. Důvodem vyloučení také nemůže být kritika, rozhodla komise. Důvodem pozastavení Hejtmánkova členství bylo přitom několik kritických dopisů, které mukl ("muž určený k likvidaci", jak se politickým vězňům říkalo) členům konfederace rozeslal. Připomínal v nich některé nešvary v KPV. "Má řád a je nepostižitelná" "Od té doby, co dostala řád, je nepostižitelná," posteskl si iDNES.cz Hejtmánek, který si veškerý vývoj kolem své kauzy, stejně jako korespondenci s vedením KPV, pečlivě vede v tlustých deskách. Prezident před časem Kavalírovou vyznamenal řádem T. G. Masaryka. Kavalírová si teď buduje pověst bojovnice za demokracii a svobodu. Objevuje se na různých prestižních společenských akcích, čte projevy. Navíc se stala předsedkyní rady, která dohlíží na Ústav pro studium totalitních režimů. To se jejím kritikům nelíbí. Obávají se, že se předsedkyně může zbavit nepohodlných materiálů, které by její minulost osvětlovaly. Například Zdena Mašínová, sestra známých bratrů, odmítla převzít od ministryně obrany Vlasty Parkanové vyznamenání právě s odkazem na přítomnost Kavalírové ve stejné místnosti. Neznámá Kavalírová Zatímco příběhy hrdinů komunistických žalářů jsou podrobně známy, životopis Naděždy Kavalírové má mezery. Odsouzena byla pro vlastizradu v roce 1956, o rok později nastoupila do vězení. Dodnes nechce říci, v čem její odboj spočíval. Přiznala pouze, že byla "špiónkou", aniž by to více vysvětlila. V polovině výkonu trestu byla propuštěna, ve vězení strávila dva roky a sedm měsíců. Už před uvězněním přitom v krutých padesátých letech pracovala jako hlavní sestra v pohraničním Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovské doly. To byla významná pozice. Jen několik dnů před zatčením ji dokonce vyhlásili nejlepší pracovnicí. V době normalizace Kavalírová pracovala dlouhých osmnáct let na ministerstvu práce a sociálních věcí jako samostatný odborový referent. Na funkci podle svých slov vyhrála v roce 1968 konkurs, takže post nemohl být nevýznamný. Vězni přitom po propuštění těžce sháněli práci a protloukali se životem jen s největšími obtížemi. Nemluvě o tom, že v té době se všude rozjížděly čistky a na důležitých postech zůstali jen ti, kteří byli skutečně prověření. Členka normalizačních spolků, uvádí dokument Podle stanov by tak Kavalírová neměla být ani členkou konfederace, natož předsedkyní, zlobí se členové. Stanovy totiž zakazují členství těm, kteří zastávali funkci v rámci mocenských orgánů komunistického režimu nebo byli jejich zaměstnanci. Členem KPV nemůže být ani občan, který spolupracoval s organizacemi, které se aktivně podílely na potlačování lidských práv, říká se ve stanovách. Redakce má také k dispozici Kavalírovou vlastnoručně podepsaný dokument z roku 1979, který dokládá její členství v nejrůznějších režimních organizacích. Některé sice vykonávaly i nezpochybnitelně prospěšnou činnost, povětšinou ale šlo o spolky "kovaných" komunistů. Kavalírová byla podle něj členkou SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství), ČSTV (Československého svazu tělesné výchovy), ČSČK (Československého červeného kříže) a ČSŽ a ÚV ČSŽ (Československého svazu žen, založeného Gustou Fučíkovou). Aktivní byla také v komunistických odborech. Nejen, že byla členkou ROH, ale zasedala přímo v úsekovém výboru a provozní komisi tohoto Revolučního odborového hnutí. Životopis MUDr. Naděžda Kavalírová, rozená Morávková Po Únoru 1948 byla z politických důvodů vyloučena ze všech vysokých škol v Československu. Poté pracovala jako zdravotní sestra v uranových dolech v Jáchymově. Roku 1955 jí zemřel manžel, právník Jiří Kavalír. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu k pěti letům odnětí svobody. Do vězení nastoupila 12. dubna 1957. Z vězení byla podmíněně propuštěna 12. listopadu 1959. Od roku 1990 se angažuje v KPV, nejdříve jako místopředsedkyně a od roku 2003 jako předsedkyně. V roce 2006 jí byl prezidentem republiky propůjčen Řád TGM. Od prosince 2007 působí jako předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Adam B. Bartoš, iDnes.cz 7.10.2009 Kavalírová odmítá nařčení z členství v režimních organizacích [Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE 7.10.2009] Pád Kavalírové Na dnes skončené mezinárodní konferenci v Nosticově paláci v Praze "Dvacet let poté" – o komunistických režimech ve střední a východní Evropě jako společném dědictví, jsem na závěr (už bez mikrofonu) připomněl všem přítomným dnes vyšlý článek o hanebné, komunistické minulosti MUDr. Naděždy Kavalírové, předsedkyni KPV ČR a Rady USTR, kterážto organizace tuto konferenci pořádala. Byla to symbolická a vypovídající tečka o stavu naší společnosti a stále aktuálního dědictví zločinné ideologie. Tuto naprosto bezcharakterní osobu vyznamenal nedávno premiérskou šerpou Mirek Topolánek, ten který zahajoval tuto konferenci projevem ve kterém upozorňoval na hrozící návrat komunismu?! Prezident Václav Klaus jí udělil Řád TGM I.třídy a kardinál Miloslav Vlk Svatováclavskou medaili?! Co chcete více občané! Zde si můžete přečíst a poslechnout vše podstatné o povedeném vedení KPV ČR v čele s její předsedkyní MUDr. Naděždou Kavalírovou, která je i předsedkyní Rady USTR – www.sinagl.cz + archiv + KPV ČR – nebo přímo na: http://jan.sinagl.cz/phpbb2/viewforum.php?f=35&sid=37f7104783d7d09a9c812c266ee229a8 Jan Šinágl, 7.10.2009 Kavalírová popřela členství v režimních organizacích. Důkaz mluví proti ní Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová odmítá, že by byla členkou několika organizací spjatých s komunistickým režimem. "Samozřejmě, že jsem členkou těch organizací nebyla," řekla ČTK. Redakce iDNES.cz má ale dokument, který její členství dokazuje. "Ta zpráva mě šokuje. Takový dokument neexistuje a nikdy neexistoval. Chci ho vidět," řekla ČTK Kavalírová. "Byla jsem akorát členkou ROH (Revoluční odborové hnutí), ale tam byl každý pracující," dodala. iDNES.cz upozornil na členství Kavalírové v prorežimních organizacích ve svém včerejším článku. Sehnat její reakci se ale nepodařilo. Kavalírové dcera, která působí jako její tajemnice, odmítla hovor zprostředkovat. Předsedkyně Konfederace politických vězňů čelí vzrůstající kritice členů jak pro svou tajemnou minulost, tak pro způsob, jakým si ve vedení organizace počíná. Vylučuje ty, kteří si jí dovolí kritizovat, třebaže podle stanov nemá na takový postup právo. Dokument, který se redakci podařilo získat, je vyplněným dotazníkem z roku 1978 s vlastnoručním podpisem Kavalírové. - DOKUMENT NAJDETE ZDE V něm sama v kolonce "společenská angažovanost" uvedla své členství ve Svazu československo-sovětského přátelství, ROH, Československém červeném kříži a Československém svazu žen, kde byla dokonce v Ústředním výboru, jak napsala v dotazníku. Kavalírová však podle svých slov nikdy neměla žádnou funkci, ani v ROH. "Já jsem unikala nějakému povýšení do funkce tím, že jsem byla hodně zaměstnaná," řekla ČTK předsedkyně konfederace. Podle dokumentu zasedala v úsekovém výboru a provozní komisi ROH. Kavalírová byla v době normalizace 18 let zaměstnána na ministerstvu práce a sociálních věcí jako samostatný odborový referent. "Při žádosti o zaměstnání jsem tenkrát v životopise zamlčela, že jsem byla v kriminálu. Věděli o tom na ministerstvu jen dva lidé a ti již nežijí," řekla dnes ČTK Kavalírová. Jména dvou údajných svědků však odmítla prozradit. Adam B. Bartoš iDNES.cz 8.10.2009 Dopis Ústředí KPV ČR To: ustredi@kpv-cr.cz Dobrý den, jenom na okraj nynější aféry paní Kavalírové chci podotknout, že jsem také doposud nenašel nic, co by nám přibližovalo činnost "Kalupinky" v období Pražského jara, včetně založení a činnosti K231. Je to podle mého názoru také důležitá mezera v jejím veřejně přístupném životopisu. Každopádně doufám, že paní MUDr. Naděžda Kavalírová bude mít natolik rozumu a slušnosti, aby na nadcházejícím sněmu KPV nejen nekandidovala, ale aby RESIGNOVALA na funkci předsedkyně KPV. Její další setrvávání v této funkci POŠKOZUJE Konfederaci politických vězňů jako celek i její jednotlivé členy asociací s někým, kdo do čela té organizace rozhodně nepatří, což ovšem zahrnuje nejen paní Kavalírovou, ale bohužel i další členy současného vedení KPV. A když už tak jsme u té slušnosti, opomenu, že celá léta nereagujete na mé dopisy, ale nemohu Vám nepřipomenout, že jste se stále ještě ani neomluvili, ani jste nevrátili peníze panu Stránskému, které jste vysoudili u "post"komunistického soudu, jehož rozsudek se ukázal falešným - a o tom jistě víte. To, že v této věci zarputile mlčíte je hanebné. Nakonec ještě s rozčarováním podotýkám, že považuji i zrušení možnosti diskusních příspěvků na webových stránkách KPV za projev opovrhování principy demokracie z Vaší strany. Pavel Zvěřina Daj-li medajli II aneb Kdo se bojí Naděždy Kavalírové O povedené Konfederaci politických vězňů (KPV) a její vypečené šéfce Naděždě Kavalírové jsme na tomto blogu psali již vloni v říjnu. Mezitím byla Kavalírová jmenována do čela rady ÚSTRu a zdálo se, že její, pravda poněkud pozdní, kariéře nestojí nic v cestě. Tedy až do včerejška, kdy server iDnes zveřejnil informaci o tom, že Kavalírová měla být v době totality členkou celé řady režimních organisací, které se s její pověstí politické vězeňkyně totality jaksi neslučují. "Nádavkem" dodal server i něco informací o tom, jak to v Konfederaci pod vedením Kavalírové chodí. Sestra předsedkyně pochopitelně vše popřela a obvinila své oponenty z pletichaření před nadcházejícím sněmem KPV. Ve skutečnosti je to celé trochu jinak: N. Kavalírová, osoba od mládí nesmírně ambiciosní – a jednající bez skrupulí – si kdysi, v r. 1979, přikrášlila svůj životopis na přihlášce do bytového družstva; tam uvedla, že je členkou SČSP, ČSTV, ČČK a dokonce ÚV ČSŽ, tedy aby v družstvu věděli, že soudružka není nějaký nýmand, ale Někdo (dlužno podotknout, že pravda to vše s největší pravděpodobností nebyla). Teď se dokument našel a v sestru v mezidobí proměněná soudružka Kavalírová má problém, jak své někdejší chvástání vysvětlit. Dobře jí tak, řeknou si mnozí, jimž je jednání této kariéristky z duše protivné. Kavalírové vytáčky jsou ovšem jen folklorním zpestřením současného vření v Konfederaci. Daleko důležitejší je masivní porušování stanov a autokratické řízení organisace, o němž článek v iDnes rovněž referuje. Dva z postižených, Josef Hejtmánek a František Přeslička, již podali žalobu, další členové, jimž bylo fakticky jen rozhodnutím předsedkyně pozastaveno členství, se k podobnému kroku chystají. A ještě další kapitolou jsou otázky majetku KPV. Vedení spolku se nechalo slyšet, že cca za dva roky hodlá Konfederaci zrušit. Co se stane s jejím nemovitým majetkem, který má hodnotu desítek milionů korun (a co se stane s více než dvaceti miliony na účtu bývalého Emingerova fondu), to je ta správná otázka, o kterou by se novináři měli zajímat. A nakonec mám pro ně (stejně tak jako pro ty ze svých čtenářů, kteří rádi chodí ad fontes) ještě authentický zápis z vylučovacího zasedání Rady KPV. Před četbou bodu 8 doporučuji zhluboka se nadechnout… Aktualisováno. Z Emingerova fondu bylo za poslední dva roky odčerpáno podstatně víc peněz než do té doby, takže zůstatek na účtu je nyní už jen necelých 15 milionů korun. Prostředky byly z velké části "přelity" do KPV, která není na rozdíl od nadačního fondu povinna své hospodaření zveřejňovat a nelze ověřit, zda s nimi bylo naloženo v souladu s vůli zakladatele fondu: takže takový malý český nadační tunel – věru podnikaví muklové! Podrobnosti viz výroční zpráva. Tomáš Pecina 8.9.2009 Jak se v iDnes vytváří chrchel
- Ano a chovala se určitě dobře, nic špatného bych o ní nemohla říci. Slušného člověka jsme vždy poznaly. Tam nikdy nebyla fízl, nikdy na nikoho nic neřekla, nikoho neshodila. Všechno bylo v pořádku. Ale co podepsala ex post, to je otázka... Každopádně je s podivem, že za normalizace pracovala až do odchodu do důchodu na ministerstvu práce a sociálních věcí. Tam přece musely být jen prověřené osoby... "Bývalý" pravicový aktivista v roli redaktora iDnes, sesterského serveru deníku MfD, Adam B. Bartoš, který neváhal vytvořit účelové dezinformace o hnutí Ne základnám, opět pracuje s drby, náznaky a nepřesnými údaji. S jednoznačným cílem. Prostřednictvím rozhovoru s 87 letou politickou vězeňkyní (nar. 1921) přispět k pomluvám předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové (nar. 1923). Snad proto, že se nepřipojila ke kampaním Vladimíra Hučína, Jana Šinágla či skupiny bratří Mašínů. Snad proto, že nepodepisuje hysterické antikomunistické petice. Nic proti "investigaci". Ale... Bartoš ale jako žurnalista selhává. To proto, že nastolené otázky nechává bez odpovědi a namísto toho spekuluje. Radikálním oponentům Kavalírové vadí nejspíše jediné - její přístup k informacím a ke kontrole nad Ústavem pro studium totalitních režimů, neboť se stala předsedkyní Rady, která by měla dozírat nad činností "politického" historika Pavla Žáčka. A to je problém. O interpretaci minulosti se vede už desetiletí rozsáhlá tajná zákulisní válka - uvnitř KPV, mezi KPV a radikálním odštěpeneckým Sdružením bývalých politických vězňů, mezi politickými vězni z padesátých let a poškozenými z dob normalizace, mezi bývalými vězni i jejich vězniteli v důchodu, mezi mnohými historiky i mezi veřejností. Několik desítek let tisíců lidských osudů, dezinformací z jedné i druhé strany, úskoků a zpravodajských podrazů už nejspíše nikdo nerozplete... Stárnoucí pamětníci plní hořkosti nemají většinou možnost prověřit mnohé informace a jsou náchylní věřit rozličným profesionálně připraveným mýtům s příchutí detektivních zápletek... Zvláště když někteří mezi nimi jsou profesionálové - jako třeba spisovatel a antikomunista Jan Beneš, který byl učitelem agentů CIA. Mezi perzekvovanými byli a jsou i bývalí pracovníci vnitra, bývalých tajných služeb či bývalého vládního či stranického aparátu. Mnozí z nich si zpravodajský důchod okořenili cynickou infiltrací záchranné organizace svých bývalých protivníků. Něčím se na stáří bavit musejí i bývalí agenti... Kdo je kdo v této tajné válce? To ví jen oni. Používat hloupé, senzacechtivé a hyperaktivně nadšené mladíky na špinavou práci - to byla vždy zábava cynických starců. Na obou stranách dezinformační studenoválečnické barikády. A zvláště když jednou kydnutá špína vždycky někde ulpí. A v podstatě je jedno, kde. Protože pravým cílem aktivních opatření a klamných operací není vítězství "pravdy a lásky", ale zničení "těch druhých" - ve výsledku všech všemi. To proto, aby výsledkem bylo všeobecné znechucení a všeobecná paranoia. Prostě pokračování akce Klín v poněkud senilním provedení. Pomsta za porážku v roce 1989. Z tématického výběru článků o politických vězních od Adama B. Bartoše vyplývá jediné: Adam B. Bartoš si s vyvážeností a vícezdrojovostí hlavu neláme. Jeho "žurnalistika" je převážně jednozdrojová, naslouchá a věří (aniž se pídí po faktech a pravdě) bývalému agentovi BIS Vladimíru Hučínovi a jeho přátelům z řad konkurenčního "Sdružení bývalých politických vězňů". A v jejich soukromé válce proti Naděždě Kavalírové a Konfederaci politických vězňů, kterou si přejmenovali na "Konfederaci polepšených vězňů", stojí Adam B. Bartoš zásadně na té "správné straně". Dokonalý "novinář"... Pouze neví, komu a proč vlastně slouží. Zadarmo .... Štěpán Kotrba, Britske listy 14.4.2008 iDnes: Spisovatel a antikomunista Jan Beneš si vzal život ZDE Vizitka Naděždy Kavalírové, předsedkyně Konfederace politických vězňů a předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE 27.10.2008] Od Administrátor v 2009-10-06 22:00 | Převzato z médií
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
Přihlášení |